Nerad zahajuju komentář pláčem, nebo stížnostmi a neudělám vyjímku ani k tomuto utkání. Plakat budu na závěr. Každopádně včerejší utkání ve mě zanechalo nepřeberné množství někdy i protichůdných pocitů, stejně jako pocit určitého zmaru. Projevilo se to tím, že ještě dlouho po zápase jsem neusnul a pokud už ano, byl to divoký spánek. Bylo to něco, co se mi už dlouho nestalo a značí to jediné – že tento zápas nemohu nechat bez patřičných komentů nejméně na těchto stránkách. Takže ano, budu plakat, kdo cítíte potřebu vemte si ke čtení kapesníčky.

Obecně vzato utkání obsahovalo množství podivuhodností. Ať to byl kolega Sekáč, který si spletl palubovku s tatami, kolega Mynarčík, v některých okamžicích utkání připomínající dobře vyvinutou twerkující černošku, či průnikům tleskajcí diváci – bohužel pro nás na palubovce stejně jako na Oskara aspirující Nejn, který při náznaku kontaktu dokázal spadnout takovým způsobem, jako by přinejmenším schytal sérii úderů od Manu Pacquia, nebo z příběhů o Donu Quijotovi dorazivší Sancho Panza. Ačkoliv ten boj s větrnými mlýny jsme bojovali my…..

Tak do toho. Úvod utkání patřil nám, pohříchu se od čtvrté minuty realizoval jiný účastník utkání. Po vedení 4:0 a 6:2 se jakoby zdálo, že vývoj utkání musí být otočen správným směrem a tak se také stalo. Ze stavu 6:2 se utkání otočilo na 16:6, kdy hlavní střelbou byl trestný hod. Bohužel pouze na straně domácích…. My jsme mentálně nezachytili část první čtvrtiny mezi 3 – 6 minutou, kdy se v podstatě vytvořil bodový rozdíl celého zápasu. Černou část hry završila TCH pro mě za komentář k „čisté“ obraně domácích. Chvíli jsem se musel uklidňovat, nicméně na rychlosti sbírání faulů Plavči se nic nezměnilo – tedy pokud neseděl na lavičce. A tím byl dán ráz celého utkání. „Neomylní“ rozhodčí, kteří jenom za prvních 6 minut udělali 8 (!!) chyb – a to nepočítám „clony“ hráče č. 31, které byly jenom v pohybu, kouzlili dál. Stažení Embyho k zemi taky nebyl nesportovní faul, že. Nicméně na výsledek bylo zaděláno a my jsme nebyli schopni se nad „trend“ posuzování čehokoliv povznést. Takže nakonec za posledních sedm minut čtvrtiny pouhé dva body. A to bychom měli dávat víc, i kdyby se rozhodčí stavěli na co chtěli. Jenže na jedné straně neodpískané fauly při zakončení, následně pominuté „clony“ v pohybu udělaly svoje. Ale nebyl čas plakat nad rozlitým mlékem.

Druhá čtvrtina v náš prospěch. bod po bodu jsme i přes zvláštní trend stahovali rozdíl ve skóre. Druhá čtvrtina taky byla jedna z mála, kdy nám padaly trestné hody – 8/7 je bilance, kterou bychom potřebovali pořád. Marťa přidal první trojku a do poločasu to přece jenom bylo veselejší. I když těch ztrát a nevynucených chyb bylo na naší straně až příliš mnoho. Přihrávky na hráče, kteří nebyli v útoku místo střely, takový trochu alibismus v zakončení – což mě dost překvapuje, všichni přece rádi střílíme. Obrana se po první části zlepšila, domácí přece jenom zpomalili díky únavě, což mělo být plus pro nás. Pohříchu však toto plus bylo jenom malé a bezvýznamné.  Rozdíl se naknec zastavil na pěti bodech, což po vývoji první čtvrtiny dávalo určitou naději do druhého poločasu. Byť těch faulů bylo pohříchu víc, než by sedělo i podle skutečnosti. Ono, opětovně Emby – náběh do útoku, obránce se na něj pověsí a ejhle! Útočný faul….no a co.

Třetí čtvrtina, lítý boj, vyrovnané skóre. nad střelci vládly obrany a tak skóre bylo 15:15. Nutno dodat, že díky našemu vzepětí v závěru a výsledkem 7:0 v posledních dvou minutách čtvrtiny. Černoška Mynarčík dokázal využít těsnějšího přístupu obránců pod košem a prolevitoval do koše celkem čtyřikrát úspěšně. V některých momentech byl tak pomalý, až se to nedalo bránit… U nás závěreční střelci Plavča s Jirkou N. vrátili v závěru rozdíl na stejných pět bodů. Opět se trošku projevil alibismus v zakončení, obrana bojovala statečně co to šlo. Fauly přibývaly přibližně stejně na obou stranách, ačkoliv i tady by se dalo o některých polemizovat. Minimálně o dvojím metru.. Ale což, nějak jsme si zvykli, i když španělská píšťalka zněla chvílemi poněkud falešně. Každopádně chuť zakončovat z rozumných pozic bych čekal přece jenom větší. A vůbec chuť zakončovat.

Poslední čtvrtina ve znamení boje o každý koš. Nejdříve snížení na 3 pak odskok na 5. Na 3. A na 11. Dvě trojky, dvě šestky a hotovec. Trošku jsme taky zabrali a série 9:0 nás zase vrátila do hry. pak přišla TCH Jirkovi N. za flopping (?) a rozdíl byl opět 7 bodů. Pak koš a šestka a byli jsme na minus čtyřech…..jenže pak se projevila naše zápasová bolest a čtyři šestky v řadě nepadly, což bylo klíčové pro nervy v závěru zápasu, kdy jsme se snažili vehmentně něco trefit. Výsledek tomu bohužel nenapovídá a střelba se nedařila jak bychom potřebovali. Výsledek tomu nakonec odpovídá. Pak už stříleli jenom domácí a ani závěrečný koš výsledek nijak radikálně nezměnil. Byť se každý koš počítá.

Co říct víc? Zamyslíme se v první řadě nad sebou, byť v utkání nebylo všechno úplně v pořádku z různých stran. Zaměříme se na to, proč když – rozhodčí byť třeba (ne)úmyslně – nás poškodí a znervózní. Prostě zaměříme se na svoje výkony, kterými můžeme přehrát všechno. Základem se přizpůsobit trendu, následně tomu uzpůsobit svůj výkon. Měli jsme příliš mnoho nevynucených chyb, špatných řešení situace a alibismu v zakončení. Na tohle se zaměříme, stejně jako na práci malých v obraně a kooperace při clonách. A očividně musíme více střílet a jednoduše kombinovat. Potřebujeme psychický klid hned, ne až po deseti minutách. Pak to bude vypadat jinak a lépe. Mě chyběl Pepa, který mohl pracovat na Ivošovi. Nu což, stalo se a odveta bude výživná 🙂

Poznámka: nesportovní fauly 1:3 (?), TCH 0:2 (?)

Statistiky: