Aneb očekávané vítězství s nečekanými problémy a nepříjemným překvapením.
O soupeři jsme tak nějak tušili, že není úplně nejsilnější, ale že dokáže pořádně kousat. Problémem je, že jsme je sami posadili na pomyslného koně v zápase, který se měl – po vcelku jasném poločasovém vedení jenom dohrát – vlastním….a teď nevím čím. Ale v komentáři se k tomu určitě dostanu.
Na tento zápas jsme se sešli v neobvyklém počtu dvanácti hráčů a to už jsem tušil problémy, byť rozcvičení tomu nijak nenasvědčovalo. Ale jak se později ukázalo, paradoxně nám plná lavička spíš uškodila.
Základní obvyklá sestava do utkání vstoupila tak, jak jsme si poslední dobou zvykli a vedení 12:2 po čtyřech minutách bylo příjemné. Pak sice i hosté trochu zabrali a stái stav na pět bodů, nicméně se to nezdálo být vážnějším problémem. Čtvrtina nakonec po po rozháraném zbytku času skončila 17:14 ale i přes to byl na hřišti relativní klid. Až na zahozených 8(!) trestných hodů se nic zvláštního nedělo.
Druhá čtvrtina ve znamení náporu a rychlého odskočení na rozdím 15ti bodů. A taky začátek trápení. Pod vlivem vedení jsem začal střídat a včera se to ukázalo jako problematická část hry. Tedy ne střídání samotné, ale výkony střídajících hráčů. I když to v této část hry nebylo ještě úplně znát, předznamenaly některé výkony hru ve druhém poločase a to zejména negativně. Na rovinu, jediný střídající hráč, kterému se tato čáast hry povedla, byl J.B., jinak basketbal zaplakal. Stav plus šestnáct pořád byl dost komfortní pro další část hry, což se ovšem mělo změnit. Zejména se změnilo to, co jsme hráli.
Oproti prvnímu poločasu jsme vstoupili s prostřídanou sestavou do poločasu druhého, ovšem vývoj čtvrtiny znamenal návrat na zem a rychlé prostřídávání zpátky. Leč ouha, najednou to vypadalo, že jsme na sebe hodili deku všichni a nebylo nikoho, kdo by ji chtěl zvednout. Základní sestava aspoň udržovala přijatelný bodový rozdíl, když předváděná hra připomínala basket na plácku, kde se hraje jen tak. Abych nebyl jenom negativní, obrana vcelku fungovala, problém byl na druhé straně hřiště. Pominu nesmyslné hvizdy Sekála a zaměřím se na naši hru. Výsledek čtvrtiny 10:14 odhalil naše problémy v útoku, nechal ovšem základ na obraně, od které se dalo tak nějak odrazit.
Poslední čtvrtina ve znamení našeho herního trápení, kdy se přestalo pořádně běhat v útoku a vzepjetí hostů se snahou s výsledkem něco ještě udělat. Pohříchu jsme jim k tomu dopomohli obrannou impotencí některých z nás, cehož hosté rádi využívali. Bodový rozdíl se držel mezi 10-14 body, což mohlo stačit na klidnou dohrávku. Jenže….ticho v obraně, nesmyslné vypomáhání tamtéž znamenalo snížení až na rozdíl čtyř bodů. Hosté se následně pustili do taktiky zastavování času, a tam jsme – pro mě poněkud překvapivě – trestali fauly úspěšnými šestkami. Za poslední dvě minuty poměr 10/9 je něco, co bychom potřebovali celý zápas. Konečný rozdíl 11 bodů je nakonec to nejlepší, co se mohlo v závěru odehrát.
A teď hodnocení, které se mi nepíše zrovna lehce. Počet lidí 12 na zápase dával jasný signál, že nikdo se vlastně nemusí šetřit a může se hrát na 110 %. Tak, a tím to taky skončilo. Základní sestava – OK, za střídajících J.B. a Štěpán OK, ostatní – špatné. Takže když to vezmu z počtového pohledu, tak skoro polovina hráčů předvedla špatný nebo průměrný výkon. Sedm střídajících hráčů dalo dohromady 15 (!) bodů. To je na ten počet sakra málo. Ale budiž, kdyby to bylo vyváženo kvalitní obranou, která nepřipustí snižování skóre, dalo by se to vzít. Jenže tentokrát střídající hráči hodně v obraně zklamali. Od nemluvení v obraně, přebírání clon, nesmyslnému pomáhání hráčům, kteří pomoc nepotřebují až po laciné ztráty směrem dopředu. Tady si náhradníci bohužel řekli o to, že vlastně je riziko je na hřiště pouštět! Je to taková trošku sprcha, když jsem kalkuloval s tím, že střídající hráči minimálně nebudou špatní v obraně. Chápu, že můžou být problémy, o kterých nemusím vědět, únava, bolesti, problémy kdekoliv, které mohou mít vliv na výkon v zápase, ale přece jenom mi to nestačí. Před dalšími zápasy mě to spíš trochu děsí, protože najednou nevím, koho vlastně můžu na hřiště poslat. Nezlobte se na mě, ale to je už jak o koučování žen – taky nikdo neví jak která zahraje. Jenže u chlapů by tohle být nemělo! Minimálně ta chuť se o ten výsledek pořádně porvat by tu měla být. Tak snad jsme si tohle špatné vybrali teď a nepotká nás to v zápasech, kdy budeme potřebovat střídat a bude nutný alespoň průměrný výkon. Takže úkol pro všechny: sáhnout si do svědomí a zapracovat na tom!
Vsuvka: snad mi nechte říci, že jsme jenom aspiranti na třetí místo, protože s těmi lepšími se poděláme?
Statistiky: