Dohrávané utkání se Salesians rozhodně nemělo být jenom nějakým tréninkovým zápasem, byť soupeřů není zrovna moc na soupisce…..a začátek utkání byl trochu varováním před přílišnou lehkovážností. Výsledek tomu úplně nenapovídá, ale tak nějak koresponduje s děním na hřišti a bylo by špatné říkat, že jsme si vítězství nezasloužili. 

První čtvrtina se základní sestavou takřka obvyklou, se vyvíjela jako ty předchozí. Rychlé úvodní vedení, odskok o pár bodů, pak ntáhnutí skóre. Začíná to být již takový malý stereotyp, ale řekl bych, že si ho docela užíváme. Takže nástup 3:0, pak 7:2 a v osmé minutě 11:9. Takže trochu důvod k obavám z vývoje zápasu se vynořil. Ovšem poslední dvě minuty se stavem 10:2 rozptýlily i zbývající stín pochybností. Soupeři sice mají v kádru schopné střelce i hráče, ale bylo by ostudou ztrácet doma body porážkami právě s nimi. 

Druhá čtvrtina žačla minináporem hostů, kdy se zásluhou dvou trojek a koše ze hry dostali na dostřel šesti bodů. Což bylo tak jediné, co jsme jim dovolili. Ještě v šestnácté minutě byl stav o 11 bodů, no šňůra 16:0 do konce čtvrtiny byla jasným sdělením, kam se bude utkání už definitivně ubírat. J.B. v sérii zapsal 7 bodů, další hráči přidali po 4 bodech. 

Což byl důvod k prostřídání do třetí čtvrtiny, což,  jak se později ukázalo, dovolilo soupeřům přece jenom snížit na přijatelný rozdíl 19 bodů. Nastoupili i méně vytěžovaní hráči a vlastními ztrátami a opětovně jistou laxností, jsme soupeři dovolili urvat alespoň dílčí vítězství v této čtvrtině. 

Poslední čtvrtina vrátila hru do zaběhnutých kolejí, čtvrtina skončila 20:9, skóre jsem zakončil já trojkou po nezištné Marťově přihrávce. Bodově čtvrtinu táhli Radim se Škarym, J.B. nemohl odolat a raději se vyfauloval. Čekal bezesporu ovace od jedním neplatícím  divákem zaplněných tribun, leč aplaus byl více než symbolický…. 🙂 

Utkání se soupeřem, který umí být – a v minulosti to několikrát dokázal – velmi nepříjemný i v malém počtu hráčů, ukázalo nevyrovnanost našich výkonů v různých částech zápasu. Přijde mi to jako taková sinusovka, kdy nám stačí zabrat pár minut a pak se utkání dohrává v klidu. Za sebe říkám, že propad po prostřídání některých hráčů je viditelný, leč nejsou to stále ti samí. Takovou oddechovou chvilku si vybírá snad každý. Což zejména v případě náhradníků je nepříjemné, ne sice tragické, ale nepříjemné ano. Nemůžeme si přece dovolit se jenom vézt, měli bychom také přidat něco navíc. Blíží se další důležitý zápas, který hodně napoví jak na tom opravdu jsme. A nechtěl bych mít result negativní…

Statistiky: