Tato věta charakterizuje naprosto přesně výkony rozhodčích v našich zápasech. Bohužel pro nás většinou jsme na tom bití. Bohužel.
Jsem známý svým kritickým pohledem na rozhodčí, což se nebojím dát i zápasech najevo. Někdy to má smysl, někdy ne, ale tato sezóna je na soudcovské excesy – bohužel pro nás – šílená. Když si zkusím sepsat jenom to nejviditelnější, tak je to na vzorek posledního hracího měsíce docela dost. Posuďte sami:
– Žabiny – Štefan a jeho zlomený nos. Žabiny hrály na hraně a někdy až za hranou basketbalové tvrdosti. Jak to už v takových zápasech bývá, biti i trestání jsme byli my. Naše bolest, necháme se mlátit a pak nám pískají nesmysly. Jenže…..zlomit někomu nos po trianglu, nota bene hráči v pohybu směrem od hráče, na to už je potřeba dost síly a hlavně chuť si bouchnout. A přesně to se stalo. Jenže…..podle rozhodčích nezaviněné, takže no offense. Jenže i kdyby to bylo nezaviněné, hráč má odpovědnost za svoje ruce (toto se bude opakovat). Navíc za stavu minus 25 a pět minut do konce, to byla dost ubohá prasárna.
– Bílovice – Martin a jeho rozbitý nos, potažmo poškrábané ruce. Ve výskoku dostane od hráče úder, teče krev a světe div se – no call! Faul to prý není…..a jak jsem psal již výše – hráč má odpovědnost za svoje ruce. A i kdyby stokrát nechtěl, tak se toto prostě pískat musí! Perličkou je „podržení“ domácích – kdy Libor Žanda jde řvát (nebo se domáhat změny rozhodnutí) k rozhodčímu až skoro pod koš! Poznámka – já bych nedošel ani k rohu hřiště a už bych ji měl. Následně pak dvakrát (sic!) šli oba domácí lavičkoví borci si s rozhodčími něco vysvětlovat DVA metry do hřiště….a taky nic! Takže co k tomu víc? O trestech za fauly, které na jedné straně byly trestány TH a na druhé nikoliv, ačkoliv šlo o stejné zákroky, se snad ani nemá cenu zmiňovat.
– Veterina – tři čtvrtiny jsme nevěděli, jak uchopit pískání dvojice Josefus – Bráblík. Na to jsme paradoxně přišli až v poslední čtvrtině, kdy se metr a styl pískání sudích zcela změnil z řezavého na normální (asi to bylo náhlou přítomností páně Josefusovy děvy). Tam jsme nakonec prohráli po haluzi o bod, ale vliv sudích na utkání byl bohužel naprosto jednoznačný až jsme se v tom opět utopili….
– Kohouti – opět zvláštní metr dvojice sudích Vaníček – Helis, kdy zejména prvně jmenovaný předvedl míru arogance a tuposti jako by pískal KNBL. Bohužel to bylo pouze město, které není hodno sudího páně Vaníčkova formátu. Po – na mě až překvapivě slušném – rozhovoru se ním, oceněným dvěma TCH v rozmezí pár sekund, se bez mé přítomnosti mohl dosti realizovat a trochu exhibovat. To úplně nevím, neb jak praví pravidla, po druhé TCH se odchází do šatny. Tak jsem šel, komentář jsem si neodpustil. Sice klidný a slušný, ale asi jsem někoho nakrknul. Připouštím, malinko jsem vypěnil na svoje dvě ratolesti, které dost vyváděly, což se neobešlo bez jistého hluku. Pročež padla žádost o disciplinární řízení, podložená lživými vyjádřeními obou pánů. Nebudu to komentovat, toto je uzavřeno. Ale nějakou důvěru v náš rozhodcovský sbor to rozhodně nepodpořilo.
– Černá Pole – šli jsme si zahrát, tak nějak jsme ve výrazný úspěch nedoufali. Výsledkem byla titulní věta článku. Bohužel se setkáváme s trochu odlišným metrem na posuzování zákroků našich a soupeřů, tady to aspoň vzhledem k výsledku tolik nebolelo. Ale otočit faul ve cloně do faulu obranného, s tím se bohužel setkáváme docela často.
Aby to nebylo bráno jako pláč na špatném hrobě – víme, jak špatně a co hrajeme. Bohužel se stalo pravidlem, že nám někdo k té cestě k porážce alespoň trochu pomůže. Možná to je můj subjektivní pocit, možná ne, každopádně tu pachuť tady po některých zápasech cítím. A je mi z toho smutno, protože si jdeme hlavně zahrát a pokud do toho vloží invenci někdo navíc, je strašně těžké s tím bojovat nebo se nějak ubránit. Doporučení, ať si tedy zápasy nahráváme, tedy beru vážně a budeme je nahrávat. Je to sice poněkud ironie, když i v tom našem pralese je toto potřeba, ale co už…..